Poměrně čerstvý rozsudek odvolacího soudu (Vrchní soud v Praze) nařídil provozovateli známého úložiště Uloz.to zamezit uživatelům přístup k několika konkrétním filmům – autorským dílům, neuložil mu však, v souladu s evropskou i tuzemskou legislativou, povinnost předcházet porušování autorských práv aktivním vyhledáváním závadného obsahu na svých serverech. Za obsah ukládaný uživateli totiž poskytovatel služby dle platné legislativy zásadně nenese odpovědnost, dokud se o protiprávnosti obsahu hodnověrně nedozví; pak je povinen takový obsah odstranit či k němu zamezit uživatelům přístup.
Kolem stahování autorsky chráněných děl na internetu, zejména pak filmů a hudby, koluje celá řada dezinformací. Přitom v ČR je legislativně již od roku 2000 nastaven princip, že rozmnožování autorských děl, tedy i jejich stahování z internetu, je pro vlastní osobní potřebu (lze vyložit jako „já a mí nejbližší“) legální. Nutno bezprostředně dodat, že se tak v praxi neděje „zdarma“, neboť uvedený princip je autorům finančně kompenzován prostřednictvím tzv. autorského poplatku, který uhradí (vědomě či nevědomě) každý kdo kupuje např. ssd/hdd úložiště, cd/dvd médium, nahrávací zařízení, tiskárnu/kopírku, apod. V souhrnu se nejedná o nijak malé částky, resp. příjmy autorů a svazů je kolektivně zastupující (DILIA, OSA, Intergram a další).
Provoz cloudového úložiště nepředstavuje sám o sobě nijak závadnou činnost, problém spočívá v šíření autorských děl bez souhlasu autora, resp. bez licence (oprávnění) k takovému šíření. Právní předpisy porušuje tedy především ten, kdo filmy a hudbu na Uloz.to nahrává, když tím zasahuje do práv příslušných autorů. Uloz.to ale také není zcela „z obliga“, když prokazatelně ví, že značná část hostovaného obsahu je sdílena protiprávně a šiřitele takového obsahu podporuje zajímavou finanční motivací. Lze se zamýšlet nad tím, nakolik je takové jednání v souladu s tzv. prevenční povinností dle § 2009 obč.zák., podle níž je „každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na … vlastnictví jiného“. Konečný uživatel již nic neriskuje, pokud se z pouhého konzumenta nestává zároveň i šiřitelem (např. BitTorrent), ale měl by si uvědomit, že „Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého“ (filozof John Stuart Mill); tedy ani svoboda na internetu není bezbřehá.