Mám za to, že běžné laické veřejnosti není známo, že stát zajišťuje vymáhání povinností dlužníků stvrzených zejména vykonatelným soudním rozhodnutím jednak cestou využití státní moci – prostřednictvím pověřených soudních vykonavatelů, jednak cestou soukromých podnikatelů – pověřených exekutorů.
Stát k tomuto kroku přistoupil již v roce 2001 s cílem zvýšení efektivity procesu vymáhání pohledávek, co do rozsahu i do času. Zvýšení efektivity mělo být dosaženo za pomoci materiální zainteresovanosti soukromého subjektu, motivací je dosahování zisku, kdy exekutor vymáhá nejen dlužnou pohledávku, ale rovněž svou odměnu určenou procentem z vymáhané částky (zpravidla 15%) dle platné vyhlášky – exekutorský tarif. Stát tím de facto uznal, že státní úředník takovou motivaci postrádá.
V mezidobí se v ČR vytvořila silná exekuční lobby, exekutorské úřady se mnohdy staly státem ve státě, postup některých z nich byl za hranou rámce práv dlužníků i oprávněných zájmů věřitelů; soudy nižších i vyšších instancí vč. Ústavního soudu řeší četné stížnosti na postup osob činných na vymáhání pohledávek. Počet prováděných výkonů rozhodnutí se postupem času výchylil ve prospěch exekutorů. Stát de facto vyvedl (moderně outsourcoval) výkon rozhodnutí na soukromý sektor, jenž obecně tolik nelpí na dodržování zásad Listiny základních práv a svobod.
Poslanecký návrh na zrušení uvedené dvoukolejnosti a přiznání odpovědnosti za naplnění výsledků soudních řízení státu, tedy navrácení výkonu rozhodnutí do rukou soudních vykonavatelů, projednává právě Poslanecká sněmovna.