Má stát právo uložit svým občanům (zejména dětem) povinnost očkování a zavést v té souvislosti donucující opatření? Evropský soud pro lidská práva na základě stížnosti šestice českých rodin vážil základní lidské právo na soukromí (zejména osobní integritu a svobodu rozhodování) na straně jedné a povinnost státu zajistit pro své obyvatele bezpečné a zdravotně nezávadné prostředí.
Jedním z nástrojů, jimiž se stát splnění očkovací povinnosti domáhá, je vyloučení neočkovaného dítěte z docházky do státních vzdělávacích zařízení (školka/ škola).
Evropský soud pro lidská práva konstatoval, že “systém povinného očkování je ve světle Evropské úmluvy pro lidská práva možným prostředkem pro zajištění kolektivní imunity populace vůči infekčním nemocem za účelem naplnění legitimního zájmu, kterým je ochrana veřejného zdraví”. Celkové nastavení povinného očkování v České republice prohlásil za přiměřené.
Jedná se vůbec o první rozhodnutí ve věci povinného očkování na území EU (ČR není jediným státem s režimem povinného očkování) a signál, že sociální solidarita má ve společnosti důležité místo. V pravou chvíli, dle mého názoru, je na mezinárodní úrovni vyzdviženo téma sociální solidarity, aby obstálo v konfrontaci s individuálním či skupinovým vzdorem proti vládou zavedeným protiepidemickým opatřením, jakož i zpochybňování (nejen) zdravotních dopadů spojených se šířením koronaviru SARS-CoV-2.