Zhruba takto lze ve zkratce popsat aktuální dění kolem předlužené investiční skupiny ARCA Capital a její vlajkové lodi Arca Investments, jejíž dluhy vůči investorům se vyšplhaly k 19 mld. Kč.
Arca svou šachovou partii rozehrála sice ve své domovské zemi (SR), ale i v ČR, kde jí svědčí mírnější insolvenční právní úprava. A tak teď probíhá bitva různých věřitelských skupin, bývalých a současných manažerů Arca, nižších a vyšších soudů, zimy a jara… zkrátka o to, kdo bude úspěšnější v argumentaci, kde se soustředí hlavní zájmy Arca (tzv. COMI), neboť právě tam bude s Arca vedeno insolvenční řízení, kde rozhodne, zda své podnikatelské aktivity udrží a svých dluhů se zbaví, nebo skončí a její majetek si mezi sebou rozdělí věřitelé.
Evropské nařízení o insolvenčním řízení z roku 2015 existuje právě proto, aby předcházelo spekulacím dlužníků o tom, v jaké jurisdikci je pro ně příznivější legislativa z hlediska řešení jejich úpadku. Ohledně kritéria COMI dává nařízení poměrně jasná vodítka – je to místo ústřední správy společnosti, jemuž by třetí strany adresovali svou záležitost týkající se společnosti, kde tudíž je umístěno personální a administrativní vybavení společnosti.
Zatímco u prve zmíněných zájmových skupin je snaha o forum shopping pochopitelná, mezi českými soudy navzájem již méně, a v rámci téhož soudu vyšší instance (sic!) se přímo příčí zdravému rozumu.
Senát Vrchního soudu v Praze věc v prosinci viděl tak, že COMI Arca není v ČR a zastavení insolvenčního řízení potvrdil. Odlišný senát téhož soudu v dubnu už přesvědčení svých kolegů nesdílel a raději vytkl Městskému soudu v Praze nedostatky v dokazování, jakož i to, že se (ano, slepě) řídil dřívějším rozhodnutím jemu nadřízeného soudu. A závěr? Sebelepší myšlenka (zákonodárce) nebude naplněna, pokud bude (soudy) aplikována rozporuplným způsobem a zasadí tak mezi veřejností semínko nevěrohodnosti.